Jak to chodí na neonatologii slovy primářky tohoto oddělení MUDr. Hany Wiedermannové:

"Novorozenecká jipka pečuje hlavně o nezralé novorozence, tedy miminka narozená před 38. týdnem těhotenství (normální těhotenství trvá 40 týdnů, pozn. red.). To ale neznamená, že dítě narozené třeba ve 36. týdnu musí ležet na jipce. Pokud se ale narodí už ve 24. týdnu, stráví u nás celkově pět měsíců. Zároveň se tu staráme o děti donošené s nějakými problémy, kterých není málo – dechové potíže, infekce, vrozená vada… V loňském roce jich bylo asi 350. Je to takový mix pacientů. Jsme centrum pro velkou spádovou oblast a jsme daleko od Prahy, kam převážíme jen malé procento dětí se závažnou diagnózou, kterou sami řešit nemůžeme. Jsme taková soběstačná jednotka s vlastním dětským chirurgem, urologem, kardiologem.

 Převedeme zmiňované týdny pro lepší představu na hmotnost dětí?

Naše nejmenší miminko loňského roku vážilo 470 gramů. Po pěti měsících jsme ho pustili domů stabilní a vypadá velmi dobře. Jak se medicína vyvíjí, umožňuje nám zachraňovat děti v nižších týdnech – 24. týden je ve světě už běžným trendem – a se stále nižší hmotností. Je ale strašně důležité říct, že cílem neonatologů není miminko jen zachránit, ale udělat to tak, aby jeho život po narození byl co nejvíce v pořádku.

Současná medicína a také přítomnost rodičů a jejich pomoc nám umožňují zachránit miminka vždy tak, aby byl jejich vstup do života co nejlepší a aby žila normální život. Dnes zachraňujeme děti, které by před dvaceti lety nepřežily. Když je pak vidíte v pěti letech, řeknete si: „Stálo to za to!“ Hrdí rodiče nám je chodí ukazovat a my jsme za to moc rádi. Loni se v Ostravě uskutečnilo dokonce první setkání rodičů a dětí, které jsme tu zachránili. Přišlo jich strašně moc, i náctiletí mladí lidé. Vzpomínám si na trojčátka, která měla každé 640 gramů – teď je jim už osm nebo deset a jsou to krásné děti. Tohle mě neskutečně nabíjí! Každý neonatolog ocení takový výsledek své práce, která není vždycky radostná.

 Až se mi nechce položit tíživou otázku: Není to už proti přírodě i etice, zachraňovat děti, které váží sotva 500 gramů?

Celosvětově se tento trend posouvá – v severských zemích nebo Japonsku jsou už na hranici 22. týdne, což mohou být děti s váhou jen 380 gramů. Může se bohužel stát, že i přes veškerou naši snahu se miminko bude po propuštění potýkat s různou mírou postižení, například s těžkou mozkovou obrnou, hluchotou, poruchou zraku. Ale neříkáte si, že to tak má být. Neidealizujme si medicínu, že mávne kouzelným proutkem a že novorozenec za pět měsíců doroste v krásné zdravé dítě bez komplikací. Tak to nefunguje. Na druhou stranu, každé miminko má šanci na to, aby mohlo žít, pokud se narodí v týdnu, kdy víme, že má cenu ho zachránit.

Pohybujete se mezi radostnými a bolestnými okamžiky života a smrti. Jak důležitá je při tom naděje?

Všem rodičům říkám, že naděje umírá poslední. Vždycky musíte věřit, že to dobře dopadne. I děti, kde to fakt nevypadá dobře, vás mohou mile překvapit. Třeba miminko s nálezem na mozku, který ale není tak závažný, aby nepřežilo, vyroste v dítě jen lehce postižené, které klinicky vypadá dobře. Na druhé straně můžete mít dítě plně donošené a zdravé, u kterého se později vyvine dětská mozková obrna – a vy nevíte proč. Vývoj dítěte je opravdu zázrak! Víte, nelíbí se mi kult dokonalosti – všichni mají pocit, že musí být krásní a dokonalí. Když někdo kulhá, neznamená to, že něco jiného je u něj špatně. Může se to stát a nikdy nevíte, kdy vám. Každé dítě, které dělá rodičům radost, stálo za to zachránit.

 Kdybyste kouzelný proutek měla, co byste v neonatologii změnila k lepšímu?

Asi pomoc maminkám nedonošených miminek, které už mají doma děti. Aby se jim o ně někdo staral, zatímco budou s novorozencem v nemocnici. Medicína je na top úrovni a řada lékařů jede na vlastní dluh, protože je to pro ně srdcovka. Ale máma se nemůže rozčtvrtit, když má doma tři starší děti a muž musí chodit do práce, aby je uživil. V tom by měl systém rodinám institucionálně pomáhat. Existují sice nadace, které to dělají, ale není to standard. To je prostě vůči mámám, které chtějí být se svým nedonošeným dítětem, nespravedlivé.

Je posilování rané vazby mezi matkou a jejím nedonošeným miminkem světový trend?

Určitě! Řada mezinárodních studií prokázala, že děti narozené třeba už ve 25. týdnu, které jsou s maminkou od začátku a po celou dobu, mají daleko lepší začlenění do běžného života než děti, které bez matky „strádají“. Nechci ale, aby to vyznělo, že s nimi matka být nechce. Někdy nemůže, musí se vrátit domů k ostatním dětem, jak jsme o tom mluvily. Některá evropská i americká zařízení poskytují už jen tento typ péče – na jipkách mají pokoje, kde leží máma s extrémně nezralým dítětem 24 hodin denně a pečuje o něj společně se sestřičkou a lékaři.

Péče dětských sester 

Takové příběhy jsou však na oddělení, kde každý den přibude jedno předčasně narozené miminko, běžné. „Nikdy nevíme, co nám den přinese. Jsme ale 24 hodin denně, 365 dnů v roce, ve střídajících se 12hodinových směnách společně s lékaři, připraveny řešit akutní situace, vznikající při narození i po něm, a to jak u nedonošených, tak u ostatních dětí,“ říká za všechny dětské zdravotní sestry vrchní sestra neonatologického oddělení. 

Na začátku dvanácti hodinové denní či noční služby si vždy obě střídající se skupiny předají informace o proběhlé směně. Každá sestra se stará o jedno až tři děti, podle jejich zdravotního stavu, se kterým se před směnou seznámí. V ranních hodinách se provedou plánované krevní odběry a společné vizity s lékaři. Sestry následně pravidelně kontrolují životní funkce, pečují o volné dýchací cesty, děti přebalují, krmí, polohují a snaží se o co největší možný komfort novorozenců. Během dne také pomáhají docházejícím rodičům s klokánkováním (kontakt nahého dítěte na nahé tělo matky, pozn. red.), přikládáním k prsu, koupelí novorozenců a šetrnou rehabilitací.

Maminky
„Nevím, jak to mají ostatní maminky, ale já jsem měla obrovský problém navázat s dcerou kontakt. A nemyslím jen prvních pár dní. Cítit, že je dcera moje a že ji skutečně miluji tak, jak matka miluje své dítě, jsem začala až asi po třech letech. Kvůli předčasnému porodu jsem neměla možnost dceru přiložit k prsu, neměla jsem ji dlouhé dva měsíce u sebe, a i přesto, že jsem za ní chodila každý den na tři hodiny klokánkovat, měla jsem pocit, že není moje, ale jejich. Nechci tím ale vinit personál či celou porodnici, všichni byli neuvěřitelně milí a vstřícní jak ke všem přítomným dětem, tak k jejich rodičům,“ popisuje své pocity maminka, která měla ovšem velké štěstí a její dcera je bez jakýchkoliv zdravotních následků.

 „Této situaci a pocitu rodičů se snažíme předcházet,“ uvádí staniční sestra. „V posledních letech se na oddělení ze strany ošetřujícího personálu maximálně podporuje péče rodičů o svá miminka. Mámy a tátové provádějí brzy po porodu bonding, hladí, přebalují, klokánkují,“ doplňuje.

První, co předčasně narozené miminko potřebuje, je zajištění základních životních funkcí, především dýchání a krevního oběhu. Každý den se pak v pravidelných intervalech hodnotí celkový stav pacienta, stabilitu vitálních funkcí, diagnosticko-terapeutický plán a jeho úpravy podle situace. Důležitá je také komunikace s rodinami pacientů. V případě neodkladného operačního výkonu u novorozence se používají přístroje kombinující inkubátor a výhřevné lůžko.

Délka pobytu dítěte v porodnici záleží na týdnu těhotenství, ve kterém se narodilo, a porodní váze miminka. Pokud se jedná o předčasně narozené miminko ve 24. týdnu těhotenství, pak se dá říci, že do svého propuštění stráví na neonatologickém oddělení i 3 až 4 měsíce.