ANIČKA 25TT, 670 g
Díky andělům z FNO 
Každý příběh z tohoto oddělení je jiný a přesto máme všichni něco společného. Malé miminko do dlaně.
Příběh Aničky je strašně dlouhý tak píšu ve zkratce...
2.4.2023 (24+4tt)Jsme byli přijati ve FNO....
Na pohotovosti paní doktorka udělala UTZ a nic neříkala....
Začla jsem se trochu bát ale pořád jsem myslela, že mě Pustí domů a všechno bude v pořádku.....
Pak mi oznámila, že jsem bez plodové vody a že tam je nejspíš velký zánět, a že si nás tam budou muset nechat.
Že se budou snažit udržet maličkou co nejdýl...
Jelikož jsem v tu chvíli byla strašně zmatená a myslela jsem na nejhorší protože jsem nevěděla co bude s miminkem jsem se psychicky zhroutila.
Sestřička nás zavedla na pokoj, kde jsme byli sami ať to můžeme vstřebat v klidu a že máme počkat na doktory, kteří nám všechno vysvětlí.
Přišel za námi pan gynekolog a vysvětlil vše, co se týče porodu. Hned po něm přišla paní doktorka z neonatologického oddělení a vysvětila nám vše, co se týkalo miminka po narození, pokud to bude takhle brzy...
Nemohla jsem přestat brečet ....
Potom nás odvedli na čekací rizikový pokoj a udělali ještě odběr toho zbytečku plodové vody na potvrzení zánětu. S panem doktorem byla velká sranda.. snažil se odlehčit situaci a dařilo se mu to... Zánět se potvrdil a okamžitě mi dali infúzi dvojkombinaci antibiotik, kortikoidy na vyvinutí plic miminka a tokolýzu aby se nerozjel porod....
5.4.2023 2:00h (25tt)
Ihned po vysazení tokolytické terapie začli silné kontrakce a odvezli mě na sál, kde mi dali do zad injekci na umrtvení těla od pasu dolů, položili mě na stůl, zavázali ruce, napojili na monitor a kde čekal i neonatologický tým který byl připravený na záchranu miminka ze speciálním vozíčkem.
trvalo to snad celou věčnost, za hlavou mi stál pan anesteziolog který mi říkal kdy to bude nepříjemné a jestli je mi dobře a když se mi udělalo zle a začala se točit hlava ihned mi pomohl.....
5.4.2023 (25tt) 3:29h
Se díky andělům z FNO narodila císařským řezem Anička 670g. Malé miminko do dlaně. ihned po císařském řezu jí dali na speciální vozíček, zabalili do pláštěnky a dostala prvních 5 vdechů neopufem.... poté byla napojena na kyslík a za 12minut po operaci byla přivezena na neonatologické oddělení JIRP. Neviděla jsem jí... neslyšela jsem jí ani plakat....jen jsem slyšela jak paní doktorka říká holčička je velice šikovná bojuje a jak počítá prsty a pak už nic....
Mě po zašití zavezli na JIP, kde mi sestra přinesla miminko. Ptala jsem se jestli nemusí být napojená na přístroje a sestra že ne a přiložila mi miminko k prsu....
První setkání s Aničkou.
každý den to probíhalo stejně. přišli jsme, zazvonili, vešli do filtru kde jsme si umyli a vydesinfikovali ruce a nasadili plášť. Až pak jsme mohli vejít dovnitř.
Přišli jsme k inkubátoru kde naše Anička ležela napojena na přístrojích.... leželo tam tak strašně malinké miminko, kterého jsme se nemohli ani dotknout, protože byla lehce zranitelná....byl to hrozný pohled.... ta bezmoc nemoct jí jak pomoct....ale zároveň úžasný pocit že tam je, že žije, že bojuje......
Přišla za námi paní doktorka a všechno nám vysvětlila. Narovinu nám oznámila, že zprávy budou každý den jiné. Někdy dobré a jindy zase špatné.... že to bude jako na houpačce a měla pravdu.....
Každý den jsme za ní jezdili, povídali si s ní, vozili jsme jí mlíčko, které jí schovávali do mléčné kuchyně....
když nám bylo konečně nabídnuto klokánkování domluvili jsme se hned na druhý den... nemohli jsme se dočkat.... druhý den když jsme přišli, sestřička nám oznámila, že Anička byla opět zaintubovaná a klokánkování musíme zrušit.... takhle to bylo několikrát ale přecejen jsme se konečně dočkali... byl to tak nádherný pocit cítit to malé miminko na těle jak dýchá i když s kyslíkem, jak jí tluče srdíčko.... Bylo to poprvé co se Anička usmála.... byl to tak krásný pocit....
Při přijetí Aničky na JIRP
Byla napojena na 30% kyslík a zajištěna antibiotiky....
4 den ATB vysadili
6 den Vysadili stravu a napojili na plicní ventilaci
Poté zkoušeli zase napojit jen na kyslík ale na druhý den rostli nároky na kyslík víc a víc a musela být opět zaintubovaná. Respiračně byla nestabilní.
RTG plic nebyl hezký a znovu byla zajištěná ATB....
Postupně začala tolerovat stravu a dostala léky na odvodnění plic....
na konci 3 týdne života dostala kortikoidy a opět železo
23 den života Aničku napojili opět jen na kyslík a vypadalo to dobře..... Opět přestala tolerovat stravu...
od 35 dne života opět stravu tolerovala
5 týden Podaná druhá kůra diuretik na odvodnění plic a korikoidy už inhalačně.....
42 den života převedena na dechovou podporu Vapothermem kolísavá potřeba kyslíku.....
Mezi tím spousty vyšetření a léků..... spousty diagnóz... některé byli dobré a některé byli špatné....
Poté byla převezena na intermediární péči....
11 týden života dostala kyslíkové brýle
95 den života konečně bez kyslíku.....
váha při propuštění 3090g a 49cm.....
13.7.2023 jsme si konečně po dlouhém boji odvezli Aničku domů....
I když zprávy byli někdy opravdu špatné, vždy se paní doktorka snažila být co nejvíce pozitivní a usměvavá...
Celé neonatologické oddělení každý den bojuje o životy těch nejmenších..... Každý den dělají co můžou opravdu na 1000% na maximum... Do té doby jsem na zázraky nevěřila.... Teď už věřím protože tam se zázraky opravdu dějí každý den....
A abych nezapomněla tak i Páni doktoři gynekologicko-porodnického oddělení FNO jsou špičky ve svém oboru a doktoři s velkým D. Opravdoví profesionálové, kteří když jsou komplikace každý den zachraňují životy maminek..... Dokážou vykouzlit úsměv na tváři a povzbudit...
Andělé z FNO Aničce zachránili život a patří jim VELKÝ DÍK a obdiv a klobouk dolů i když by si zasloužili daleko víc....
člověk si ani neuvědomí do jaké situace se může dostat.... ani my jsme netušili, že takové oddělení vůbec existuje.... a jak to všechno vlastně funguje..... když jsme navštívili s Aničkou neonatologické oddělení JIRP po měsíci propuštění, paní doktorka co tam zrovna byla a viděla Aničku ve vajíčku, si v ten okamžik k ní klekla na kolena až jí málem slzy tekly a usmívala se.... byl to tak silný okamžik....
Čeká nás ještě spousta vyšetření a rehabilitací, léků a dlouhá cesta, ale to už je nic oproti tomu, co jsme zažili....
Anička je usměvavé a velmi pozitivní miminko....
Všichni bychom si měli vážit života a bojovat.... Ať už je to jakkoliv těžké.... Musíme věřit, doufat a hlavně to nevzdávat.....
