Slončíková Barbora, Bc.

sestra JIP a výjezdová sestra pro Rychlou záchrannou službu

Na oddělení jsem se dostala před asi 8 lety,kdy byl na neonatologii nedostatek sester a byla jsem darovaná z dětského ARA😊. Před mateřskou jsem pracovala jako sestra u inkubátoru a po návratu z mateřské se mělo uvolnit místo po první výjezdové sestře,která šla do důchodu. Tak jsem se pomalu zaučila a nahradila ještě první sestru pro výjezdy.
Transporty novorozenců zajišťujeme pro MSK. Jedná se o 9 nemocnic, které disponují porodním odd. Transportují se novorozenci, kteřívyžadují intermediární,intenzivní či resuscitační péči. Po telefonické konzultaci lékařů rozhodne lékař, zda se uskuteční transport do spádové nemocnice. Spojíme se s dispečinkem rychlé záchranné služby a nahlásíme výjezd. Máme k dispozici 36 aktivně jezdících sester a 12 lékařů a 11 řidičů. Řidiči mají bydliště v časovém dosahu základny v O-Porubě a od podání výzvy mají 30 min. na přistavení sanitky na neonatologické oddělení a vyzvednutí transportního týmu. Interiér sanitky je vybaven tak, aby jsme byli schopni zajistit základní životní funkce. V rámci perinatologického centra můžeme nabídnout specializovanou péči všem novorozencům a hlavně těm dříve vyklubaným na svět.
Co je pro Vás "dramatický výjezd"?
To budou ty převozy, kdy se přesně neví, co bude miminku chybět. Je to třeba těžší poporodní adaptace nebo potencionální srdeční vada.
Jak relaxujete?

Ruce zanořené v hlíně, kafíčko poté co zasadím a vypleji, zachumlaná v ušáku s knížkou v ruce.

Jaké máte vize a přání?

Vize... Spíš přání toho, aby opět bylo součástí II. trimestru fetální ECHO.

Aby ubyly stresující převozy do Prahy. I když ZZS MSK s námi úžasně a i úzce spolupracuje a je nutný let, meteorologické podmínky nám hrají do karet a umožní nám let, tak je to elegantní transport, kdy je rozhodující čas. Jinak je to transport veden po zemi a to časové prodlení je větší. 

MUDr. Lenka Henzlová,
lékař Jednotky intenzivní a resuscitační péče o novorozence,
výjezdový lékař pro vrtulník Rychlé záchranné služby Moravskoslezského kraje
Oddělení neonatologie FN Ostrava

 

Paní doktorko, co Vás vedlo ke studiu medicíny?
Od mala jsem se chtěla starat a pomáhat dětem. Ještě na střední škole jsem zvažovala studium na pedagogické fakultě. Ale moji oba rodiče pracovali ve zdravotnictví, pamatuji si jak jsem s nimi jezdívala na školy v přírodě a tábory, kde jsem vydatně pomáhala v roli zdravotníka. Proto pro mě nakonec medicína zvítězila a nelituji.
Pamatujete si svůj první vzlet s vrtulníkem RZS?
Ano a velmi dobře. Samozřejmě se jednalo o kritického pacienta, kterého jsme k řešení převáželi do Prahy. V intenzivní medicíně všeobecně platí, že situace jsou vždy stresující, zvláště když se jedná o život malého dítěte. Ve vrtulníku to platí možná dvojnásob. Komfort je jiný, než na lůžku JIP.
Ale pro mě jako intenzivistu, kdy mě tato práce vždy přitahovala, jsou tyto chvíle běžné. Mé první začátky v praxi začínaly na dospělém ARU a vždy jsem toužila převážet kritického pacienta vrtulníkem a na tomto pracovišti se mi to splnilo.
Co na létání milujete a co nemáte ráda?
Převoz vrtulníkem v naší republice je rychlý v rámci doletu do spádových pracovišť a tím velmi komfortní pro kritického pacienta. Nemám za sebe nic negativního v souvislosti transportem vrtulníkem právě pro tuto rychlost převozu.
Jak dlouho máte na přípravu na letecký transport a jak příprava zjednodušeně vypadá?
Příprava většinou bývá rychlá a vždy záleží na společné domluvě s naší Leteckou záchrannou službou.
Zajištění záleží s jakou diagnosou pacienta transportujete a co potřebuje za monitoraci a medikaci.
Jak dobíjíte baterky, když jste už opravdu unavená?
Od mala jsem milovala četbu a sledování jakýchkoliv kriminálek, jak současných autorů, tak minulých
a v tom pokračuji do dones. A samozřejmě moje rodina – moji kluci jsou vždy na prvním místě.

 

 

Další v pořadí nám na pár otázek odpověděla MUDr.Hana Burčková

 

Paní doktorko, proč jste šla studovat medicínu a následně se specializovala na samotnou NEONATOLOGII?

Pokud se mě někdo v dětství zeptal, čím bych chtěla být, tak jsem odpověděla, že doktorka, konkrétně pediatr. Na medicíně jsme měli asi dva dny z pediatrie na neonatologickém oddělení, kde se mi velmi líbilo. Bylo to pro mě jako medičku nepředstavitelné, poprvé jsem viděla nezralého novorozence… Ale po ukončení školy jsem chtěla pracovat na dětském oddělení. Přišlo mi, že začít rovnou na neonatologii nemůžu zvládnout. Po škole jsem podala žádost o místo na Dětské oddělení v Ostravě, kde toho roku už žádného absolventa nepřijímali, a mou žádost o místo přesunuli na Oddělení neonatologie. Uspěla jsem u konkurzu a začala pracovat na Neonatologii.

Od kterého roku působíte na FN Ostrava?

Do Fakultní nemocnice Ostrava jsem nastoupila v červenci roku 2007.

Jak vzpomínáte na svou první službu na JIRPN?

I většina mých kolegů odpoví, že první služby na JIRPN v pozici hlavního sloužícího jsou velmi náročné. Za prvé veškerá zodpovědnost a zásadní rozhodnutí jsou na vás a za druhé přijde nějaká „jobovka“. Takže ano, pamatuji si jednu ze svých prvních hlavních služeb na JIRPN, pamatuji si i konkrétní jméno daného dítěte, odkud jsme ho přivezli, dokonce i jaká sestřička pro něj jela sanitkou, celou noc jsme nespali…

Co Vám při Vaší práci zaručeně „dobije baterky“?

Jsem aktivní člověk, takže po těžkém dni v práci mi pomůže, když si jdu zaběhat nebo jdu na hory. To mi zaručeně vyčistí hlavu. Ale nejvíc mi „dobije baterky“, když za námi na JIRPN přijdou rodiče s původně nezralým nebo jinak komplikovaným novorozencem, který je zdravý, usmívá se na nás, už i třeba mluví a rodiče jsou šťastní. Vypráví nám, co všechno už jejich dítě umí a na jaké kontroly už s ním nemusí chodit, protože je šikovné a nevyžaduje další sledování v odborných ambulancích.

Pamatujete si všechny své pacienty a jakou máte nejkrásnější osobní vzpomínku z oddělení?

Lhala bych, kdybych řekla, že si pamatuji všechny naše pacienty. To ani nejde. Ale některá jména a osudy asi nikdy nezapomenu. A nejhezčí osobní vzpomínka? Měla jsem službu na Štědrý den a od rodičů jednoho našeho nezralého komplikovaného novorozence, velkého bojovníka, jsem dostala anděla. Na něm byl vyrytý nápis: Každý má svého strážného anděla a náš syn má ještě Vás.

 

MUDr. Hana Burčková, staniční lékař Jednotky intenzivní a resuscitační péče o novorozence, zástupce primáře pro vědu a výzkum Oddělení neonatologie FN Ostrava


První sérii otázek máme pro MUDr. Hanu Wiedermanovou - primářku neonatologického odělení 


Paní primářko, jaká byla Vaše cesta k oboru neonatologie a jak hodnotíte vývoj neonatologie v ČR?

Moje cesta k neonatologii nebyl úplně přímočará, původně jsem chtěla být porodníkem jako moje maminka, nicméně nakonec jsem se rozhodla, že budu raději na druhé straně a pečovat o již narozené děti. Nastoupila jsem na pediatrii v nemocnici Karviná-Ráj, kde jsem jako začínající lékař načerpala spoustu zkušeností a pak jsem požádala o místo na neonatologii u primářky Podešvové. Sen se mi splnil a já jsem tam již zústala.

Za tu dobu, co v oboru jsem, urazila neonatologie obrovský kus cesty ve strategii léčby a péče o novorozence, a to i ty fyziologické.

Co je na Vaši práci nejvíc náročné?

Přestože naši pacienti jsou maličcí a neváží někdy ani 500g, je o ně péče o to náročnější. Hlavně po psychické stránce. Mamínka, která je těhotná, nepomyslí na to, že se může něco stát a bude potřebovat naši péči na našem oddělení. Následně pak k nám může docházet za miminkem i několik měsíců. Nejnáročnější je komunikace s rodiči, vysvětlování klinického stavu a né vždy zcela pozitivních zpráv.

Co Vás na Vaši práci nejvíce baví?

Jsem intenzivista – takže vše, co se děje na jednotce intenzivní a resuscitační péče pro novorozence. Následně pak, když vidíte, že vše co děláte má smysl a miminko předáte rodičům…..

Jak relaxujete?

Doma na zahradě, se psem na procházkách, s knihou v ruce…..

Obor neonatologie se velmi rychle díky technologiím a medicíně vyvíjí….Kam byste chtěla posunout ostravskou neonatologií, Vaše vize oboru třeba za 10 let?

Obrovský vývoj nyní zaznamenává začlenění péče rodičů na naší JIRPN. Takže za mě by se muselo ještě přistavit patro a vybudovat resuscitační pokojíčky, kdy by byla součástí 24 hodinové péče i maminka nebo tatínek, spolu se sourozenci. Ve světě je to známé pod pojmem NIDCAP. To je má vize do budoucna. Tento typ péče je ale velmi náročný pro personál, takže následně určitě nutno říci, že přijetí dalších erudovaných sestřiček a lékařů.


Děkujeme za odpovědi MUDr. Haně Wiedermannové - primářce neonatologického oddělení FN Ostrava-Poruba